Modrá

 

Už od dětských let miluji modrou barvu především proto, že se do ní oblékal táta, a jako malý špunt jsem toužil kráčet v jeho šlépějích. Postupem času navíc odhaluji, že se dle zkušeností především východní medicíny nachází v oblasti krku. Zde symbolizuje takzvanou pátou čakru (energetické kolo), která má za úkol vyjadřovat pocity srdce. Pokud bych tuto myšlenku rozvinul, odvážil bych se tvrdit, že zde sídlí upřímnost. Z této informace vyplývá, že bolest v krku či chřipka mívají kořeny v absenci upřímnosti. Nabíledni bude nyní otázka, jak vzniká neupřímnost a jakým způsobem se jí zbavíme?

 Potkávám se s ní téměř na každém kroku a předešlého dne si vybrala partu děvčat, pomlouvajících přítelkyni v jedné z oblíbených restaurací. Popíjíte-li u stolu a pranýřujete toho, kdo právě chybí, čeká vás velice zvláštní pocit, když se dotyčný zničehonic objeví. Ještě před pár minutami byla nově příchozí hloupá husa a nyní je to prima kamarádka. Ani jedna z přítomných diskutérek nedokázala říci to, co před pár minutami, a najednou se měly všechny rády. Když se následně vzdalovaly mé kroky od dívčí společnosti, usmál jsem se a obohatil je upřímností a pravdou.

Jedním z knižních platonických přátel, u kterých mě často provází příjemné mrazení na zádech, je James Redfield, z jehož titulů jsou známé například Celestinské proroctví nebo Tajemství Shambaly. Ve svých knihách se zmiňuje o zvyšování energie a udržování pozitivní vize, což bych přirovnal k vědomému pozorování dechu. Pokud se naučíme pracovat s pozorností tímto způsobem, dokážeme pozitivně ovlivnit i negativní konflikty na míle daleko. Stačí si pouze představit danou situaci, popsanou v tisku nebo zachycenou živě v televizi, a soustředit se na inkriminované místo.

 Těžší okamžiky nastávají při setkání s člověkem, který nemusí přímo nikomu ubližovat, ale vyvolává negativní myšlenky, či dokonce strach. Tehdy je velikým uměním udržet energii v pozitivní formě, protože většina z nás sklouzne ke kritice, někdy i agresivitě. V podobných chvílích se snažím zhluboka dýchat a uvědomovat si srdce, kde je ukryta síla, díky níž naleznu opět rovnováhu.

Udržování pozitivní vize se přihlásilo o slovo, když mne navštívil velice zvláštní sen. Ocitám se uprostřed lesa v penzionu, který připomíná bývalý mlýn; časté to letovisko dětských prázdnin. Zde mne doprovázela Kamí, což je přezdívka mé maminky Vlasty, jež vznikla přesmyčkou slov mamí – Kamí. Hladina zdejší řeky se po nekončících lijácích začala prudce zvedat a zaplavovala onen penzion, který se postupně rozpadal. Vysoko nade mnou se utrhl železný nosník a následně dopadl jen kousek vedle nás. V tu chvíli jsem začal křičet: „To přece ještě nemůže být konec! Pane Bože, co mám dělat?!“ A najednou se naskytl obraz, jak kráčím spolu s Kamí po silnici a v ten okamžik se ocitáme na asfaltce nedaleko zbořeného penzionu. Díky boží nápovědě nás síla myšlenky teleportovala do bezpečí, došlo mi, že pozitivní vize může člověku zachránit i život.

Po obědě navštěvuji kolegu, který se snažil pracovat v podkrovním bytě zákazníka. Okamžitě na něm vidím, že se trápí a na zvyšování prosperity firmy nemá ani pomyšlení. V té chvíli se mi připomněla včerejší četba knihy Most přes navždy od Richarda Bacha a počal jsem mu vyprávět příběh hlavního hrdiny. Ten prožívá vztahy s dívkami pouze povrchně, protože se bojí zamilovat. Když jsem skončil, hleděl na mne, jako bych nabízel zmrzlinu v rodinném balení. Jen kroutil hlavou, poněvadž nechápal, že příběh z knihy přesně vylíčil jeho problém. Odvětil jsem: „Život ti posílá informace, jak máš pokračovat, a pokud se budeš řídit těmito radami, může se stát něco nevšedního – třeba ti najednou přiletí na rameno boží posel.“ Asi po hodině inspirujícího rozhovoru docházíme k závěru, že kamarád potřebuje v sobě posílit upřímnost, odvahu a lásku. Vzájemná dohoda pak zněla, že začne ihned vytvářet již zmíněné vlastnosti, aby se mohl postavit čelem nadcházejícím rozhodnutím.

Za dva dny po našem setkání naslouchám v telefonu až neskutečnému příběhu, jenž následoval. Téměř hodinu zhmotňoval pozitivní sílu, díky níž se o slovo přihlásila inspirace. Své dívce, která o něho ztratila zájem a nechtěla si s ním ani promluvit, napsal dopis. Odpovědi se dočkal téměř vzápětí, kdy mu konečně zavolala a domluvili si schůzku druhý den odpoledne. Když hodiny na kostele odbily pětkrát za sebou, potkali se před městskou knihovnou a na obou stranách byla trochu cítit nervozita. Několik desítek metrů od nich se hádaly dvě sýkorky, když jedna z nich ukončila debatu a odletěla směrem k němu. Vůbec ji v tu chvíli nevadilo, že chce vyprávět cosi důležitého své dívce, a úplně v klidu si sedla na jeho rameno. Nevěřícně na ni hleděl, a poněvadž mezi nimi panovaly vzájemné sympatie, spokojeně ho doprovázela. Nakonec se nechala přemluvit k odletu a spolu s dívkou se na sebe začali usmívat. Kolega v závěru telefonátu připomněl vizi s božím poslem, o které jsem hovořil v minulém odstavci, a mně se na tváři protáhly koutky, jež záhy doprovodil široký úsměv.

Mnohdy se nedaří vyzařovat pozitivní sílu a nechtěně sklouzneme k negativním reakcím, které mají také vlastní formu projevu. Kamarád-podnikatel si čas od času najme pár brigádníků, když potřebuje vypomoci s větším množstvím zakázek. Jedná se převážně o letní období, kdy je velký zájem o realizaci stavebních prací, a poněvadž si vybírá z řad pomocných dělníků, musí je stále hlídat. Pokud je nechá delší dobu o samotě, provedou neuvěřitelné karamboly, které při závěrečné kontrole většinou vyplavou na povrch. Tuto skutečnost dost často komentuje: „Já bych se z těch lidí podělal.“ Vzhledem k tomu, že každá myšlenka má touhu se uskutečnit, i na něho čekalo menší překvapení. Když se po jednom z bujarých mejdanů probudil v odpoledních hodinách doma na posteli, uvízlo mu ve slipech menší nadělení. A v tom je náš život opravdu kouzelný; splní nám vše, po čem toužíme, a nedělá žádné rozdíly. Nerozlišuje mezi dobrem a zlem a nechává pouze na nás, abychom si vybírali ta nejhezčí přání.

Probouzím se do jasného rána a ve vzpomínce stále ještě pulzuje sen, který před několika málo minutami defiloval před mým duševním zrakem. Zrodila se v něm polemika, co všechno bych dokázal jako mesiáš. Nevím, proč mne přepadla zrovna tato úvaha, ale slib zněl: „ Zachovat mlčenlivost a pomáhat druhým.“ Když fantazie vyčerpala všechny zajímavé nápady, ocitl jsem se pod statnou hruškou, k jejímž kořenům se snesl list. Vklouzl mi do dlaně, která se na okamžik sevřela, a když se opět rozevřela, vyletěl z ní zelený motýl. Až neskutečně rychle se zhmotnila předešlá myšlenka o mesiášovi, jenž bohužel záhy porušil daný slib. Nevydržel jsem uchovat v anonymitě novou identitu a ukázal kouzlo s motýlem kamarádce. Od té doby mě následovaly davy lidí, pro něž zprvu konám zázraky s velkým nadšením, ale záhy mne opustila inspirace. Obklopen v podstatě stádem ovcí, kde se nikdo nenamáhal zhmotnit své vlastní přání, se zříkám role mesiáše. Poněkud pesimistický závěr přehlušila posléze věta: „Obdaroval jsem vás lidstvím právě proto, abyste v sobě mohli hledat a nalézt mou nesmrtelnou podstatu.“

Modrá